Roční ztráty včelstev v důsledku syndromu zhroucení (CCD) jsou stále vysoké a dosud se je nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Příčinou je pravděpodobně kombinace několika faktorů. Hlavními podezřelými jsou mj. chemické látky běžně aplikované na polích i v úlech. Ukazuje se totiž, že látky samy o sobě neškodné se mohou stát života ohrožujícími v kombinacích. Tým Alexe Gusemana z Marylandu se snaží navrhnout metodiku, která by zjednodušila odhad rizik kombinací různých běžně užívaných látek. Činí tak s pomocí ivermectinu, širokospektrálního insekticidu užívanému mj. k odčervení domácích zvířat. Ten zde slouží jako modelový substrát pro transmembránové ABC proteiny (bílkoviny přenášející látky přes buněčnou membránu). Studie ukazuje, že látky jako fumagillin, Pristine či quercetin, se kterými se včely v USA běžně setkávájí, významně zvyšují citlivost včel k ivermektinu. Pravděpodobně totiž působí jako inhibitory ABC proteinů, takže jedy nemohou být odplavovány a hromadí se v některých částech těla. Tím vlastně snižují smrtnou koncentraci ivermectinu či jinak řečeno zvyšují jeho jedovatost. Stejné látky působí obdobně také v kombinaci s neonikotinoidem acetamipridem. Autoři se nám snaží naznačit, že je možná lepší zaměřit se nejdříve na obecné mechanismy působení látek a na základě jejich znalosti odhadnout rizika, než pracně zkoumat vzájemné interakce u každé teoretické kombinace zvlášť.

A. J. Guseman et al.: Multi-Drug Resistance Transporters and a Mechanism-Based Strategy for Assessing Risks of Pesticide Combinations to Honey Bees. PLoS One, 3.2.2016