To bude ale pastva!

V souvislosti se syndromem zhroucení včelstev (CCD), který trápí především USA, byly již do výzkumu pátrajícím po příčinách problémů investovány nemalé finanční prostředky. Často je opakováno, že na opylovací službě závisí zhruba třetina zemědělské produkce. Z ekonomického pohledu je roční přínos opylovatelů ceněn na 15 mld dolarů jen na území USA, v celosvětovém měřítku pak zhruba na 170 mld dolarů. Faktorů podlamujících včelí zdraví již byla označena celá řada. Kdo je viníkem tentokrát?

Hlavním podezřelým se hned od počátku stal ektoparazit kleštík včelí (Varroa destructor), následovala nosemóza, virózy – především pak virus deformovaných křídel (DWV), bakteriální infekce… Pomineme-li nemoci, za nejčastějšího spoluviníka kolapsů bývají označována xenobiotika, především pak pesticidy používané v sadech a na polích. Co se koncentrací v úlech týče, přesvědčivě ovšem vedou látky užívané samotnými včelaři. Jejich rezidua se navíc akumulují ve včelím vosku a při recyklaci mezistěn jsou včelstvům vraceny zpátky do úlového prostředí i s voskem. Výzkumy ukázaly, že nadměrná zátěž pesticidy vede ke zvýšení vnímavosti včel k parazitózám a infekcím. Mezi pesticidy dochází též k synergiím, kdy přítomnost jedné látky posiluje účinek druhé a ta se tak stává toxickou v mnohem menších koncentracích, než ukazují bezpečnostní testy. Na samostatnou kapitolu by vydaly insekticidy neonikotinoidy, které podle dosavadních informací zhoršují dlouhodobou paměť a orientaceschopnost včel. Létavky se po expozici nejsou schopny spolehlivě vracet domů a včelstvo vytrvale slábne. Mimo to je zhoršena plodnost matek a vitalita trubčích spermií.

Právě k problematice neonikotinoidů se před pár lety mezi vědci rozpoutala ohnivá diskuze, která posléze přesáhla i do laických kruhů. Tlak na politickou platformu byl nakonec takový, že Evropská unie a později i USA užívání některých neonikotinoidů úplně zakázaly. Odpůrci zákazu protistraně vyčítali hysteričnost a poukazovali na podobnou problematičnost látek, které zůstaly i nadále povolené. Také z vědeckých studií nebyl člověk nikterak moudrý. Laboratorní pokusy s reálnými koncentracemi prokazatelně ukazovaly, že neonikotinoidy opylovatelům škodí, v terénu však výsledky nebyly zdaleka tak přesvědčivé. Jak se později zjistilo, včely v přírodě na jedno pole nikdy nelétají, i když jsou úly postavené uprostřed něj, a účinek pesticidů se tak ředí. Pyl mandloní a jabloní tvořil maximálně 70%, pokud byla včelstva umístěna přímo v sadech. V podobných pokusech s řepkou byl podíl pylu dokonce jen kolem 20% z celkového množství. Ještě menší bylo toto číslo u plantáží borůvek, brusinek, okurek, dýní a melounů – méně než 10%.

Nová práce publikovaná v dceřiném plátku časopisu Nature ukazuje, že se těmito příjemnými čísly nemáme nechat uchlácholit. Jak to tak vypadá, pesticidy je zamořená celá okolní příroda ještě dlouho po jejich posledním užití, a jejich rezidua se vyskytují i v pylu divoce kvetoucích rostlin. Nejhůře jsou na tom pásy v blízkosti polí, které jsou účinkům pesticidů soustavně vystavovány společně s ošetřovanou plochou. V citované práci koncentrace xenobiotik v perze na některých včelnicích dokonce překračovala platnou vyhlášku, přestože zkoumaná zemědělská plocha nebyla prokazatelně pesticidy ošetřována po tři léta. Na četných místech se ani nepodařilo dopátrat zdroj kontaminací. Autoři na základě svých výsledků odhadují, že riziko otrav včel pesticidy připadá pouze z 40% na konkrétní zemědělskou plodinu, z 60% je pak risk tvořen opylováním rostlin kvetoucích v okolí. Prý je také třeba pátrat po konkrétních zdrojích znečištění.

Napadají mě k tomu dvě poznámky s vazbou k naší české kotlince:

  • Možná bychom měli začít na vlastních zahrádkách a přestat trvat na pěstování subtropických plodin a přecitlivělých odrůd ovoce a zeleniny. Pomohlo by též tradiční pletí motyčkou namísto zálivek herbicidy.
  • Zvláště úsměvná je v tomto kontextu masivní finanční podpora výsevu biopásů a kvetoucích pásů mezi konvenčními poli. To bude ale pastva!

McArt SH, Fersch AA, Milano NJ, Truitt LL & Böröczky K (2017) High pesticide risk to honey bees despite low focal crop pollen collection during pollination of a mass blooming crop. Scientific Reports 7, 46554; doi: 10.1038/srep46554 (2017).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *