Boj o přízeň opylovatelů

Hmyzosnubné rostliny vytvořily v průběhu koevoluce s opylovateli nepřeberné množství vynálezů sloužících k přilákání svých hmyzích pomocníků. Nebýt tohoto mimořádně zajímavého vztahu, louky by nejspíš nezářily barvami okvětních lísků. Asi bychom si nedali do vázy růže, neboť by nevoněly, a také bychom neochutnali květový med, protože by nebylo nektaru. Tým Niny Sletvoldové nám nyní přináší důkazy, že kvetoucí rostliny musejí o přízeň svých opylovatelů bojovat neustále a že vynaložená snaha rozhodně není zadarmo. Ukazují to na příkladu přebornic v úpravách květů, orchidejích.

Vstavač kukačka (Anacamptis morio) je v České republice silně ohroženým druhem. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, především v nižších polohách podhůří a v pahorkatinách.  Vyhovují mu nehnojené louky, pastviny a světlé křoviny. Vytváří květenství maximálně s 25 kvítky, které jsou zpravidla fialové nebo nachové, vyjímečně bělavé. Pysk, který je nejlépe viditelnou částí květu, je ve středu světlý s tmavými skvrnami. Ukázalo se, že opylovatelé upřednostňují květy, které mají tyto skvrny dobře patrné. Jinak řečeno, vkus opylovatelů vytváří silný selekční tlak na jas světlé části pysku a na kontrast jeho barev. Že se orchidej přizpůsobuje preferencím opylujícího hmyzu a že jsou pestré květy nákladné, je dobře patrné při ručním opylování. Po něm totiž tyto atraktivní vlastnosti mizí. Tak mě napadá, že u lidí to funguje podobně…

Sletvold N, Trunschke J, Smit M, Verbeek J and Ågren J (2016): Strong pollinator-mediated selection for increased flower brightness and contrast in a deceptive orchid. Evolution, 19.2.2016, DOI: 10.1111/evo.12881

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *